Hypersenzitivita je vrozený rys nervové soustavy, při kterém člověk vnímá svět intenzivněji, detailněji a hlouběji než většina populace. Zvuky, emoce, atmosféra i jemné změny v prostředí mohou působit silněji a snadno vést k přetížení. Tento článek popisuje, jak hypersenzitivní lidé prožívají každodenní situace, proč jejich mozek zpracovává více podnětů a jak se tato zvýšená citlivost projevuje v emocích, vztazích i tělesném prožívání. Zároveň ukazuje i druhou stranu hypersenzitivity, a tou je schopnost hlubokého vnímání, empatie a silného prožitku života.
Některé věci o sobě víme odjakživa.
Nevíme proč. Prostě to tak je.
Pamatuji si pocity z velmi raného dětství. Ne úplně tak události, ale vnímání prostoru, atmosféry a zvláštní otázku, která se ve mně objevovala: Co tady vlastně dělám?
Dlouho jsem měla pocit, že svět kolem mě funguje trochu jinak než svět uvnitř mě.
Některé zvuky byly příliš hlasité, některé pachy příliš intenzivní (kdysi jsem o sobě slyšela, že mám čich jako policejní pes), některé situace příliš vyčerpávající.
A některé lidské emoce příliš silné na to, aby se daly jednoduše přejít.
Stejně jako pocit, že svět kolem mě a svět uvnitř mě nejsou úplně totéž.
Dnes už dávno vím, že nejsem sama. A že podobně to má mnoho dalších lidí.
Říká se tomu hypersenzitivita.
Ale ani toto slovo úplně nevystihuje, jaké to je žít každý den s nervovým systémem, který zachytává mnohem více podnětů než většina ostatních.
HYPERSENZITIVITA je vrozený rys nervové soustavy
/HSP – Highly Sensitive Person = vysoká citlivost/
Hypersenzitivita není rozmar, módní označení ani výmluva pro životní nepohodlí. A není to ani něco, co vznikne v dospělosti.
Dnes už víme, že jde o vrozený rys nervové soustavy, se kterým se člověk narodí.
A podobně funguje přibližně pětina populace.
Mozek vysoce citlivých lidí zpracovává podněty z okolí mnohem podrobněji a hlouběji než u většiny ostatních. Jako by neustále skládal mozaiku z drobných detailů, kterých si jiní ani nevšimnou.
Výrazy ve tvářích, změny nálad, zvuky na pozadí, vůně, napětí, atmosféru míst.
Někteří lidé sledují svět ve standardním rozlišení a jiní ve vysokém. Nejsou lepší nebo výjimeční. Jen zachytí více detailů najednou.
To má své krásné stránky, ale také svou cenu.
Mozek, který zpracovává více informací, spotřebuje více energie.
Nervová soustava hůře filtruje rušivé podněty. Hluk, ostré světlo, chaos, davy lidí nebo nepříjemné prostředí mohou vést k rychlejšímu přetížení a únavě.
Je to jen jiný způsob fungování a vnímání.
Proto si hypersenzitivní lidé často nesou některé vzpomínky déle než ostatní. Což není o tom, že by neuměli pustit minulost. Ale pamatují si pocit, atmosféru. To, co tehdy viselo ve vzduchu. Pamatují si, jak se cítili.
A některé pocity zůstávají v těle mnohem déle než slova.
VNÍMÁME VÍC, NEŽ JE VIDĚT
Hypersenzitivní člověk často zachytí atmosféru dřív, než zazní první slovo.
Přijde do místnosti a cítí napětí. Někdo se usmívá, ale uvnitř není v pořádku. Někdo pronese obyčejnou větu, ale tón hlasu říká něco jiného.
Je to skládání stovek drobných detailů, kterých si většina lidí ani nevšimne.
Krátký pohled stranou. Změna energie. Neviditelné napětí mezi dvěma lidmi.
Je to dar…ale někdy i pořádná zátěž.
KDYŽ VÁS UNAVÍ TO, CO OSTATNÍ ANI NEZAREGISTRUJÍ
Mnoho lidí si pod hypersenzitivitou představí citlivost na emoce. Ale často jde i o zvýšenou citlivost smyslů.
Někoho vyčerpává hluk, jiného ostré světlo, dalšího určité materiály nebo doteky.
A někoho vše z toho.
Jsou lidé, kteří cítí parfém člověka na několik metrů. Poznají, že se v místnosti kouřilo, přestože ostatní nic necítí. Slyší zvuky, které ostatní po chvíli přestanou registrovat. Vnímají tikot hodin, hučení lednice, vzdálenou televizi nebo elektrické přístroje.
Někdy je náročné vysvětlit okolí, že nejde o přecitlivělost ani rozmar.
Nervový systém jednoduše zpracovává podněty intenzivněji.
Znám i situace, kdy lidé nechápou, proč mi vadí klimatizace nebo ventilátor.
„Vždyť na tebe přece nefouká.“
Jenže vzduch se pohybuje celou místností. Mění se teplota, prostředí. A moje tělo to zaznamená. Stejně jako zaznamená mnoho dalších věcí, které většině lidí uniknou.
EMOCE NEZŮSTÁVAJÍ NA POVRCHU
Hypersenzitivní lidé často prožívají události ve větší hloubce. Nejen psychicky, také tělesně.
Některé vzpomínky nejsou uložené jen jako příběh, ale jako pocit. Jako napětí v těle, smutek nebo křivda…Jako otázka, na kterou kdysi dávno nikdo neodpověděl.
Proto někdy trvá déle, než se zahojí staré rány. Otiskly se hlouběji…ve více vrstvách najednou.
Mnoho „hypersenzitivců“ si v dětství připadalo nepochopených, protože nikdo netušil, jak intenzivně některé věci prožívají.
ŽIVOT MEZI LIDMI
Mnoho hypersenzitivních lidí miluje hluboké vztahy. Povrchní rozhovory je rychle unaví. Dokážou hodiny naslouchat. Vnímají, co druzí říkají…i co neříkají. Často bývají oporou pro své okolí.
Ale málokdo vidí druhou stranu.
Kolik energie je stojí pobyt mezi lidmi. Kolik emocí během dne zachytí a kolik informací jejich mozek zpracovává.
Proto potřebují samotu. Klid. Ticho.
My tímto neutíkáme před světem…jen se navracíme sami k sobě.
CO MI PŘINESLO NEJVĚTŠÍ ÚLEVU
Mnoho hypersenzitivních lidí strávilo část života přesvědčováním sebe sama, že by měli být jiní.
Jedna z největších úlev v mém životě přišla ve chvíli, kdy jsem si dovolila přijmout sama sebe.
Nechodím do prostředí, která mi nesvědčí. Přestala jsem se divit, že potřebuji více klidu než ostatní. Přestala jsem se snažit vysvětlovat každou svou potřebu lidem, kteří ji nikdy nezažili.
A hlavně jsem přestala považovat svou citlivost za chybu.
To byla obrovská úleva.
Nepřestala jsem být hypersenzitivní.
Jen jsem přestala bojovat proti vlastní přirozenosti.
A v tom je obrovský rozdíl.
HYPERSENZITIVITA A HLOUBKA PROŽITKU
Když se mluví o hypersenzitivitě, většinou se zmiňují její náročnější stránky.
Existuje však i druhá strana.
Schopnost vidět krásu tam, kde ji jiní přehlédnou.
Například radost z drobností. Hloubka prožitku. Intuice, empatie, schopnost naslouchat a vnímání souvislostí.
Někdy stačí vůně deště…pohled na moře…jedna věta v knize nebo melodie, která se dotkne něčeho uvnitř.
A člověk si uvědomí, že stejná citlivost, která ho občas vyčerpává, mu zároveň umožňuje prožívat život způsobem, který by za nic nevyměnil.
Možná nejsme příliš citliví. Možná jen vnímáme více z toho, co kolem nás většina lidí už dávno přestala registrovat
A jak to máte vy?
Poznáváte se v některých řádcích?
Hypersenzitivita není jen jedna životní kapitola, která se týká dospělosti.
Stejné principy zvýšené vnímavosti, emoční propustnosti i citlivosti nervového systému se tak mohou objevovat už od nejranějších let života, pouze v jiné podobě a v jiném kontextu.
Proto může být zajímavé podívat se na hypersenzitivitu i z pohledu dítěte a jeho vývoje, protože zde se často ukazuje její nejčistší a nejotevřenější forma.
Pokud vás to téma oslovilo, můžete pokračovat tady 👇
HYPERSENZITIVITA U DĚTÍ
Hlouběji o citlivosti a otevřeném vnímání píšu v článku Neptun v horoskopu dítěte 👇
O tělesných projevech citlivosti a oslabené hranici píšu podrobněji v článku Psychosomatika v dětském horoskopu 👇
Jednotlivé energie podrobněji rozebírám v článcích Luna v horoskopu dítěte a Saturn v horoskopu dítěte 👇
Širší souvislosti přináší článek Vědomé rodičovství a horoskop dítěte, kde se jednotlivé energie spojují do celku 👇